Sice je to dlouho co jsem zde nic nepsal ale dnes to udělat zkrátka musím a to nejenom kvůli jedné písničce ale kvuli albu nebo spíš kvuli celé skupině...jsou to brněnský Květy.
Pro představu zde přece jenom něco vyberu. Bude to písnička

Listí podzimní z alba střela zastavená v jantaru

Přikryj mne dnešními novinami,
…anebo čímkoli, co šustí
chci spát a nechám si zdát, že kolem je listí podzimní

Poslouchej vrzání pantů
…šetři s olejem i kolomazí
chci spát a nechám si zdát, že kolem vrány krákají

Když pustíš gramofon a necháš ho docela tichý
A přiložíš své tělo vedle mého, uslyšíš…
Že v dálce uprostřed lesů vyhrává kapela
ti kteří slaví mají stoly plné jídel
ženy a muži spolu tančí
a chmýří snáší se do vlasů
jenom mi olízni ucho,
jako že živý jelen ke mně přišel!

A otevři okno
…žádná z věcí nám neulétne
chci spát a nechám si zdát, že mi vítr vlní kabát.

Podívej jak svítí lampa
…ach nech ji stát, kde právě teď stojí.
Chci spát a nechám si zdát, že slabé slunce mne ohřeje.

Když pustíš gramofon a necháš ho docela tichý
A přiložíš své tělo vedle mého, uslyšíš…
Že v dálce uprostřed lesů vyhrává kapela
ti kteří slaví mají stoly plné jídel
ženy a muži spolu tančí
a chmýří snáší se do vlasů
jenom mi olízni ucho,
jako že živý jelen ke mně přišel!

stahnete ji ZDE

jsou to písničky co se jenom tak nevidijou...moc takový...pěkný...lyrický:-)

pokud se vám to zalíbí zavítejte na stránky kapely

Doufám že se bude líbit.

Jak tak občas brouzdám po netu tak se naskytne něaká ptákovina co stojí za zmínku. Mezi ně bezpochyby patří tady TATO. Je to docela zajímavě pojatý a hlavně to video!:D

Rozhovor s panem kardinálem

Teď jsem si četl rozhovor s panem Kardinálem na Aktuálně.cz. Mimochodem je to zde. A jak u mě bývá často zvykem přečtu si u nějakych článků i diskuze. Zrovna dnes jsem pod tímto článkem narazil na tuto reakci:

Podporuji pana Kardinála Vlka a ve všem s ním souhlasím

(Roman Tomášek IP:[85.239.253.*], 08.11.2009 20:48) | nahlásit příspěvek

Předem bych rád zdůraznil, že jsem nikdy nebyl členem církve a stavěl jsem se k církevním hodnostářům spíše kriticky. Po dvacetiletých zkušenostech od roku 1989 však musím říci, že zdravě fungující společnost se nedá vybudovat bez jasných mravních základů a ty nemohou být stanoveny jinak, než ve víře, naději a lásce. Je pravda, že samotná církev v mnoha případech zrazuje i své hodnoty. Ale k tomu dodávám následující, co bylo obsahem jdnoho zajímavého kázání vysílaného v rozhlase. Poslouchal jsem to kázání v autě na dálnici při cestě z Brna do Prahy. Obsahem toho kázání bylo toto: Kristius přijel do Jeruzaléma na oslu. A církev je podobna tomu oslu, je občas hloupá, jankovitá a vzpírá se nesmyslně, avšak to nadějné a podstatné je, že jako ten oslík nese Krista. A to je co v současné době potřebujeme a to je to co jsme už dvacet let potřebovali všichni a nevěděli o tom.

Docela mě potěšlia reakce...je v to hodně pravdy.Tak si občas taky přečtěme nějaký ty diskuze...:D

Vědci poodhalili podstatu hmoty. Jsou jí prý kvantové fluktuace vakua

foto: Profimedia.cz ilustrační foto

Už na základní škole se učí, že hmota se skládá z atomů. Ty se dále dělí na nukleony, tedy protony a neutrony tvořící atomární jádro, a elektrony, které okolo jádra obíhají. Elektrony jsou velmi lehké (hmotnost protonu je asi 1800krát větší než elektronu, neutron je ještě o něco těžší), takže je v dalších úvahách klidně můžeme zanedbat.

Kvarky, gluony a co dál?

Každý proton i neutron je složen ze tří kvarků. Pokud by kvarky existovaly samostatně, což je ovšem za normálních okolností zhola nemožné, příspěvek jejich individuálních hmotností k celkové hmotnosti nukleonu by ale činil asi jen jedno procento. A to je překvapivě málo.

Nabízí se tedy otázka: co tvoří těch zbývajících 99 procent hmotnosti? Nebo jinými slovy: co je podstatou běžné hmoty? Odpověď nejen na tyto otázky hledal mezinárodní výzkumný tým pod vedením Stephana Dürra z Institutu Johna von Neumanna v německém Jülichu. Jeho primárním úkolem ale bylo provést teoretický výpočet hmotnosti protonu.

QCD

Podle teorie kvantové chromodynamiky (QCD) je oněch 99 procent hmotnosti uloženo v energii vazby, která kvarky váže k sobě. Této síle fyzici říkají silná jaderná síla. K tomu aby kvarky v protonu (či neutronu) držely pohromadě, je potřeba lepidlo. To v tomto případě představují gluony, virtuální částice, které silnou interakci zprostředkovávají.

Podobně jako jiné virtuální částice gluony neustále vznikají a zanikají, jakoby z ničeho, a to díky kvantovým fluktuacím. Ale jak vidno, jejich „existenci“ nelze při výpočtech hmotností nukleonů opomenout, neboť tvoří podstatnou součást silné vazby.

Mřížková chromodynamika

Díky QCD mají vědci k dispozici základní rovnice popisující silnou jadernou sílu, jenže zabralo celé dekády, než se jim ve výpočtech podařilo dopracovat se k nějakým smysluplným a reálným číslům. Řešení rovnic je ve většině případů, když ne zcela nemožné, tak aspoň velmi obtížné.

Fyzici se ale nutně potřebovali hnout z místa. Naštěstí to netrvalo tak dlouho a po čase spatřila světlo světa nová výpočetní metoda, tzv. mřížková QCD. Ta hladký časoprostor v nukleonu nahrazuje sítí jednotlivých izolovaných bodů, což umožňuje aspoň přibližnou simulaci problému na počítačích.

Virtuální kvarky nelze zanedbat

S virtuálními gluony vědci sice při kalkulacích hmotností nukleonů běžně počítali, avšak stále opomíjeli jiné důležité složky vakua, a sice virtuální páry kvarků a antikvarků. I ty se, stejně jako gluony a ostatní virtuální částice, ustavičně vynořují z kvantového vakua, aby vzápětí opět mizely v nicotě. Jejich vliv celou věc ještě víc komplikuje, proton (a neutron samozřejmě také) už vůbec není tou jednoduchou částicí složenou ze tří kvarků jako na začátku našich úvah, ale složitý propletenec všech možných stavů, které je nutné do výpočtů zahrnout.

Uvedeným problémem se zabývalo a stále zabývá několik výzkumných skupin po celém světě. Například tým vedený Christinou Daviesovou z univerzity Glasgow před pěti lety dokázal vypočítat hmotnost mezonu Bc, jenže jejich situace byla přece jen o poznání jednodušší, neboť mezony se skládají jen ze dvou kvarků (přesněji z kvarku a antikvarku).

10 tisíc trilionů

Dürrova skupina se potýkala s mnohem složitějším úkolem, neboť výpočty s vitruálními kvarky představují práci s více než 10 000 triliony čísel. „Na Zemi neexistuje počítač, který by byl schopen pojmout do své paměti tak obrovské množství dat,“ poznamenal před časem Stephan Dürr na serveru časopisu New Scientist. Proto vědci museli k výpočtu použít hned celou počítačovou (paralelní) síť o výkonu 200 Teraflopů.

Nakonec bylo jejich úsilí korunováno zaslouženým úspěchem – jimi vypočtená hmotnost protonu se od experimentálně zjištěných hodnot liší o pouhá 2 procenta! To znamená skutečně velký skok kupředu, neboť předchozí pokusy pracovaly s 10procentní chybou.

Teď už stačí jen do výpočtů zahrnout účinky tzv. Higgsovo pole a teoretičtí fyzici budou mít, aspoň pokud jde o hmotnosti nukleonů, vystaráno. Jenže tak snadné to jistě nebude, fyziky čeká ještě spousta tvrdé práce. Cesta k poznání nikdy nekončí.

Dürrův tým ale svým počinem zas jednou potvrdil správnost koncepce založené na starém dobrém standardním modelu, jehož nedílnou součástí kvantová chromodynamika je.

Podstatou hmoty jsou kvantové fluktuace

Jak se ukázalo, do výpočtů hmotností nukleonů je třeba zahrnout i virtuální částice, a to nejen gluony, ale i virtuální kvarky. Andreas Kronfeld z amerického Fermilabu hodnotí přínos práce Dürrova týmu slovy: „Protože jejich přesné výpočty souhlasí s výsledky laboratorních pokusů, nyní už víme, spíš než jen věříme, že původ hmotnosti obyčejné hmoty je v QCD.”

Poukazuje přitom na významný fakt, že „i kdyby hmotnosti kvarků z výpočtů úplně zmizely, hmotnosti nukleonů by se příliš nezměnily.” To je podle něj jasný důkaz toho, že za existenci hmoty vděčíme především kvantovým fluktuacím vakua.

HENRYHO PRDEL
(Robert Anton Wilson)

Katolíci tvrdí, že Bůh existuje, i když ho nikdo se zdravým rozumem neviděl.

Toho rána kdosi zaklepal na mé dveře.

JAN: Čau! Já jsem Jan a to je Marie.

MARIE: Čau. Přišli jsme tě pozvat, aby jsi s námi šel políbit Henrymu prdel.

JÁ: Prosím? O čem to mluvíte? Kdo je Henry, a proč bych měl chtít líbat jeho prdel?

JAN: Pokud Henrymu políbíš prdel, tak ti dá milion dolarů, a pokud ne, tak tě promění v kyselé jablko.

JÁ: Cože? To jsou nějaké bláznivé nápady?

JAN: Henry je miliardář a filantrop. Henry vybudoval toto město. Henry ho celé vlastní. On může udělat všechno co chce, a právě ti chce dát milion dolarů, ale nemůže, dokud mu nepolíbíš prdel.

JÁ: To vůbec nedává smysl. Proč...

MARIE: Kdo jsi, aby jsi zpochybňoval Henryho dar? Nechceš milion dolarů? Nestojí ti za malé políbení prdele?

JÁ: No, což o to, možná, pokud je to pravda, ale...

JAN: Tak tedy pojď s námi políbit Henryho prdel.

JÁ: Líbáte ji často?

MARIE: Ó ano, celou dobu...

JÁ: A dal už vám ten milion dolarů?

JAN: No..., ne, peníze není možné dostat dokud neodjedeš z města.

JÁ: A proč jste tedy ještě neodjeli?

MARIE: Nemůžeš odjet, dokud ti to Henry nedovolí, protože jinak ti nedá ty peníze a promění tě v kyselé jablko.

JÁ: Znáte kohokoliv, kdo Henrymu políbil prdel, odjel z města a dostal milion dolarů?

JAN: Moje matka Mu líbala prdel celé roky. Před rokem odjela, a jsem si jistý, že peníze dostala.

JÁ: Ty jsi s ní od té doby nemluvil?

JAN: Samozřejmě, že ne. Henry to nedovoluje.

JÁ: Proč si tedy myslíte, že kdokoli dostane ty peníze, když jste nikdy s nikým takovým nemluvili?

MARIE: No, dostaneš trochu před odjezdem. Možná to bude podpora, možná něco vyhraješ v loterii, možná prostě najdeš dvacku na ulici.

JÁ: A co to má společného s Henrym?

JAN: Henry má jisté známosti.

JÁ: Je mi líto, ale smrdí mi to nějakým monstrózním podvodem.

JAN: Je to ale přece milion dolarů, můžeš si nechat proklouznout takovou šanci? Kromě toho, pamatuj, že když Henrymu nepolíbíš prdel, promění tě v kyselé jablko.

JÁ: Možná, pokud bych mohl Henryho vidět, promluvit s ním, získat více bezprostředních informací...

MARIE: Henryho nikdo neviděl, nikdo s ním ještě nemluvil.

JÁ: A jak mu tedy líbáte prdel?

JAN: Někdy prostě posíláme pusu vzduchem a myslíme na jeho prdel. Někdy líbáme prdel Karlovi a on to posílá dál.

JÁ: Kdo je Karel?

MARIE: Náš přítel. To on nás naučil všechno o líbání Henryho prdele. Vše, co jsme museli udělat bylo, že jsme ho museli několikrát pozvat na oběd.

JÁ: A tak jste mu prostě uvěřili každé slovo, když řekl, že existuje Henry, že Henry chce, aby jste mu líbali prdel, a že za to dostanete odměnu?

JAN: To ne, Karel měl dopis, který mu Henry před mnoha lety poslal, v něm je všechno objasněno. (Vytahuje cár papíru a podává ho Já) Zde je jeho kopie, koukni se sám.

JÁ: (čte) Z Karlova zápisníku:
1) Polib Henrymu prdel a dostaneš milion dolarů, když opustíš město
2) Alkohol užívej se zdrženlivostí
3) Zmlať každého, kdo je jiný než ty
4) Jez zdravě
5) Henry tento dopis nadiktoval osobně
6) Měsíc je vytvořen ze zeleného sýra
7) Vše co Henry řekl, je pravda
8) Po použití toalety si umyj ruce
9) Nepij
10) Jez své párky výhradně v housce, bez příloh
11) Polib Henrymu prdel, jinak tě promění v kyselé jablko
To ale vypadá, že to bylo napsáno v Karlově zápisníku?!

MARIE: Henry zrovna neměl žádný papír.

JÁ: Mám dojem, že kdyby jsme to důkladně porovnali, tak se ukáže, že to je Karlovo písmo.

JAN: Samozřejmě, ale Henry to diktoval.

JÁ: Říkali jste přece, že Henryho nikdo neviděl!

MARIE: Teď ne, ale před mnoha lety promlouval k některým lidem.

JÁ: Říkali jste, že je filantrop. Co je to za filantropa, když bije jiné lidi a proměňuje je v kyselé jablko jen za to, že jsou jiní?

MARIE: Henry to tak chce a on má vždycky pravdu.

JÁ: Odkud to víte?

MARIE: Bod 7 říká, že: "Všechno co Henry řekne, je pravda". To mi stačí!

JÁ: Možná si to váš přítel Karel prostě všechno vymyslel?

JAN: O tom nemá cenu diskutovat. Bod 5 říká: "Henry tento dopis nadiktoval osobně". Kromě toho, bod 2 tvrdí: "Alkohol užívej se zdrženlivostí", bod 4 "Jez zdravě" a bod 8 "Po použití toalety si umyj ruce". Každý ví, že jsou tato přikázání pravdivá, zbytek tedy musí být také pravdivý.

JÁ: Ale bod 9 říká (nahlédne do dopisu) "Nepij", což příliš nepasuje k bodu 2. Bod 6 pak tvrdí "Měsíc je vytvořen ze zeleného sýra" a to je totální blbost.

JAN: Neexistuje rozpor mezi body 9 a 2; bod 9 prostě jen upřesňuje bod 2. A co se týče bodu 6, tak ty jsi přeci na měsíci nikdy nebyl, nemůžeš to tedy vědět jistě.

JÁ: Vědci přeci prokázali, že Měsíc je složen ze skal a kamenů...

MARIE: Ale neví, zda přišli ze Země či z hloubi vesmíru, stejně tak to tedy může být zelený sýr.

JÁ: Opravdu nejsem expert, ale zdálo se mi, že teorie, podle níž Měsíc vznikl z částí Země, byla zavržena. Kromě toho, nevědomost odkud ty skály přišly z nich ještě nedělá zelený sýr.

JAN: Tak! Právě jsi přiznal, že se vědci často mýlí, my však víme, že Henry má vždycky pravdu!

JÁ: My víme?

MARIE: Samozřejmě, že ano, bod 5 to přeci tak říká.

JÁ: Tvrdíte, že Henry má vždy pravdu, protože to tvrdí dopis a ten dopis je pravý, poněvadž ho nadiktoval Henry, protože to tak tvrdí dopis. To je logika bludného kruhu, která se v ničem neliší od tvrzení: Henry má pravdu, protože řekl, že má pravdu!

JAN: Konečně to začínáš chápat. Je to tak příjemné vidět někoho, kdo se přibližuje Henryho myšlence.

JÁ: Ale... eh, (pauza) a co s těmi párky?

JAN: Párky v houskách, bez příloh. Tak pravil Henry. Jakýkoliv jiný způsob je špatný.

JÁ: A co když nemám housky?

JAN: Nejsou housky, nejsou párky. Párek bez housky je špatný!

JÁ: Bez přísad? Bez hořčice?

(Marie znechuceně vyvalí oči)

JAN: (křičí) Že se nestydíš používat taková slova! Všechny přílohy jsou špatné.

JÁ: Velká mísa kyselého zelí z kouskami párků je tedy nepřijatelná?

MARIE: (dlaněmi si zakryje uši a začne nervózně přecházet sem a tam) Neslyším to, (zpívá) la la la, lalala, lalala.....

JAN: Fuj, to je odporné. To by mohl jíst pouze nějaký zrůdný úchyl...

JÁ: To je dobře! Já to jím hodně často.

(Marie omdlí, Jan ji zachytí a při následujících nenávistných slovech jí odtahuje ze scény) : Kdybych věděl, že jsi jedním z nich, nemarnil bych svůj čas. Až tě Henry promění v kyselé jablko, já tam budu, budu při tom počítat své peníze a hlasitě se smát. Pak však hned Henrymu políbím prdel i za tebe, ty bezhouskový párku, ty bezvěrný požírači zelí!

KONEC!

Možná vás to mnohé pohorší a ani se nedivím mě to pohoršilo taky a velmi dlouho jsem přemýšlel jestli to sem mám pověsit. Nakonec jsem se rozhodl kladně. Může to sloužit jako takové zrcadlo jak nás křesťany mohou vnímat ostatní lidé. Jak mnohdy vnímají náš zivot, naše hodnoty.

Po dočtení tohoto článku jsem se sám zamyslel jak se mám chovat abych byl ostatní blíž aby moje víra nebyla bez vnitřku abych nebyl tím kdo opakuje hlas davu a chová se nesmyslně...

převzato z http://henryho-prdel.net/